Před plánovanou návštěvou showroomu se telefonicky ohlaste, děkujeme.

Mýty o vodě

O pitné vodě se vede mnoho debat.  Široká veřejnost mnohdy postrádá důležité základní informace a vede diskuse na téma, je-li lepší voda z vodovodu nebo z PET láhve, apod. Je opravdu chlór škodlivý a jaká zařízení spolehlivě odstraní nečistoty z pitné vody? 

Balená voda je lepší než voda z vodovodu! 

Balená voda je v mnoha případech čerpána ze zdroje vodovodního.  Kvalita balené vody je ovlivněna např.  způsobem případné doúpravy, zvoleným obalem, technologií plnění, uskladněním, atd. Velký vliv na balenou vodu uskladněnou v PET obalech má denní světlo a teplota.   

Voda bez minerálů mne zabije!  

Naše tělo minerály potřebuje. Minerály obsažené ve vodě jsou minerály v anorganickém stavu. Tyto minerály náš organizmus ve větším množství neumí zpracovat. Člověk musí přijímat minerály především ze stravy v organickém stavu. Při odstranění většího množství rozpuštěných minerálních látek, je nutné dbát na to, aby upravená čistá voda nebyla kyselá (pH nižší než 6.5). 


Kvalita vody je přeci dnes lepší!

Vaše rodiče určitě pili jinou vodu než Vy dnes. Kvalita vody se nelepší, ale bohužel  se ve většině případů zhoršuje i přes to, že máme lepší technologie. V minulosti nebyla v takové míře chemizace zemědělství, antikoncepce, automobilový průmysl, chemický průmysl, kyselé deště, atd.  Velkým faktorem ovlivňujícím kvalitu vody je rovněž technický stav vodovodního potrubí.  Věděli jste, že vybrané vodárny mají udělenou  tzv. "vyjímku na překročení některých nedovolených hodnot v pitné vodě"? 

Chlór ale zase tak moc nevadí, ne?

Chlór je jednou z nejhorších látek, kterou můžeme tělu dát. Chlór dokáže sice zabít každou živou buňku, ale pravidelným požíváním chlór rovněž ničí naši mikroflóru.  Američtí vědci již dávno prokázali, že pití chlórované vody zvyšuje počet potratů. Chlór vytváří různé sloučeniny, tzv. trihalogenmetany, které zvyšují riziko rakoviny jater, tlustého střeva, konečníku, ledvin i močového měchýře.
Na jedné straně chlórování vody odstranilo nebezpečí epidemií způsobené používáním vody, ale na druhou stranu již v 70. letech vědci zjistili, že chlórováním vody mohou ve vodě vzniknout karcinogenní látky. Jsou důkazy o vyšším výskytu rakoviny hrtanu, prsu, Hodkinsonovi nemoci. Chlór zvyšuje riziko vzniku infarktu myokardu a mozkových příhod. Neustále vzrůstají vědecké důkazy o tom, že chlór ve vodě může skutečně způsobovat vznik větších dlouhodobých rizik. Vodárny používají chlórování vody pro jeho ekonomickou výhodnost.  V mnoha případech je voda z vodovodu vyšší kvality, než je voda balená. Odstraníme-li chlór a chlórové sloučeniny můžeme prostřednicvtvím veřejných vodovodů tělu poskytnout vysoce kvalitní tekutinu. 

Zařízení na doúpravu vody je drahá záležitost!

Ano, filtr je jednorázově dražší, než láhev balené vody. Když si ale spočítáte roční spotřebu balených vod v celé rodině k pití (nepočítáme-li vodu určenou na vaření), tak zjistíte, že pořizovací cena zařízení na doúpravu pitné vody se jeví zcela jinak.
Jednoduché srovnání:  jednorázová návštěva internetové kavárny je levnější, ale v případě pravidelných návštěv utratíme mnohem více, než částka obnášející pořízení moderního notebooku a domácí internetové připojení.

Jak je to se soukromými zdroji vody (studny) a dusičnany?

Bohužel je u nás většina studniční vody znečištěna zejména dusičnany a nežádoucími bakteriemi.
Lékaři zkoumali vliv dusičnanů na výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku. Na základě zkoumaných vodovodních  zdrojů, které byly zkoumány se zjistilo, že v intenzivně zemědělsky obhospodařovaných oblastech s vysokým chemickým hnojením, je výskyt tohoto druhu rakoviny nejčetnější.
V ČR je výskyt onemocnění rakoviny tlustého střeva a konečníku nad úrovní ostatních zemí EU. Tuto statistiku lékaři dávají do souvislosti se spotřebou studniční vody s vysokým obsahem dusičňanů.

V mém věku je již jedno co piji!

S přibývajícím věkem se náš imunitní systém oslabuje, organizmus se rovněž nedovede tolik bránit přísunu škodlivin. Z tohoto důvodu by člověk v pokročilejším věku měl dbát nejen na to co konzumuje, ale rovněž na to co pije.

Čistá voda je zbytečná!

Čistá voda je pro lidský organismus životně důležitou látkou. Čistá voda dokáže pomoci od mnoha nemocí a bolestí. Dokáže zlepšit zrak, sluch, snížit hladinu cholesterolu v krvi, zlikvidovat tuky uložené v těle, eliminovat různé záněty a plísně, odstranit bolesti hlavy, snížit riziko lámavosti kostí, snížit kazivost zubů, odstranit poruchy spánku a prodloužit život!!!

Za velké množství našich potíží mohou usazené minerály společně s cholesterolem. Tělo tyto nevstřebatelné minerály nedokáže efektivně využít a toto je kámen úrazu.
V 50ti letech má člověk v těle usazeno 2 - 3 kg usazenin. Čistá voda je nejlepším dostupným rozpouštědlem. Čistá voda má schopnost velice rychle z těla odstranit škodlivé látky, které jsme si za život nahromadili. Obecně platí, že čím je člověk starší, tím rychleji se projevují pozitivní změny příjmu dostatečného množství kvalitní pitné vody.  Pít bychom měli nejméně 2 litry vody denně.  Dospělí a starší lidé, kteří nepociťují velkou žízeň, by měli toto denní množství rovněž dodržet.

Proč vlastně pít?

Dostatek tekutin zajišťuje látkovou výměnu a dobrou funkci ledvin, které vylučují škodlivé látky, které v těle vznikají. Voda umožňuje rovněž plnou výkonnost všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí, voda podporuje normální zdravý vzhled pokožky.  Nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) způsobuje problémy akutní i chronické povahy.
Akutními příznaky mírné dehydratace jsou např.  bolesti hlavy, únava, malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti, včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2% tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí nedostatek tekutin snižuje schopnost soustředění, což může negativně ovlivnit školní výsledky.

Při 5% dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok.
Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani nezaregistrujeme,  může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy, může docházet k poruchám funkce ledvin a ke vzniku ledvinových a močových kamenů.  Dehydratací se  zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. konečníku a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Předpokládá se, že řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou prvním příznakem nebo následkem dlouhodobé mírné dehydratace.

Kolik pít?

V některých reklamních, populárních i odborně se tvářících textech se lze dočíst, že každý by měl denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin). Toto je  pro většinu populace nesprávné a neadekvátně nadsazené doporučení, které může být platné pouze v některém případě (extrémně horké dny nebo velká fyzická zátěž), ale ne v běžném životě.
Potřeba tekutin je přísně individuální záležitost(!), která se odvíjí od mnoha vnějších i vnitřních faktorů například na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesné aktivitě, teplotě a vlhkosti prostředí, včetně proudění vzduchu, druhu oblečení a teplotě těla, aktuálním zdravotním stavu, zavodnění organismu atd.

Každý člověk má svou optimální potřebu volných tekutin, která se navíc s věkem mění. Na potřebu pití nás může upozornit žízeň, ale je dobré být si vědom, že žízeň není časnou známkou potřeby vody. Žízeň se objevuje až v okamžiku 1-2% dehydratace. Pocit žízně se utlumuje s přibývajícím věkem. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých chorob (např. cukrovky). Existuje i tzv. návyková žízeň, která nemusí být známkou potřeby tekutin.
Vyšší riziko dehydratace je u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty tekutin představují značný podíl tělesné váhy. Vyšší riziko dehydratace je rovněž u starších lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody snižuje, zhoršuje se schopnost ledvin vstřebávat vodu, a pocit žízně bývá oslaben.

Při hledání individuální potřeby tekutin se můžeme opřít o několik základních příznaků. Příznakem nedostatku tekutin je vedle pocitu žízně, také sucho v ústech, oschlé rty a  jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak příznaky nadbytku tekutin mohou být časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).
I když nedostatek tekutin se pojí s více riziky, je nutné říci, že ani jejich stálý nadbytek - tedy pití výrazně vyššího množství tekutin, než tělo potřebuje není pro organismus vhodné.  Dochází tím k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.

Jaké je tedy řešení problémů s vodou?

Z výše uvedeného vyplývá jediné rozumné řešení - zajistit si kvalitní pitnou vodu.  Čistá voda je pro lidský organismus více než prospěšná.


►Faktory ke zvážení před nákupem filtrace
►Příklady realizací úpraven vody
►Úprava vody v domácnosti